Není nad to, když se my lidé můžeme kromě plnění povinností i něčím bavit. Tedy není nad to, když máme i své koníčky, kterým se věnujeme v době svého volna. Kdy si můžeme dělat vlastně cokoliv, co neodporuje zákonům, a tím si krátit dlouhou chvíli. A jak se tomu příjemnému trávení volna říká? Přece tak, že se věnujeme svým koníčkům. Neboli hobby. Prostě si najdeme nějakou činnost, která nás těší, vytvoříme si podmínky, v nichž se takové činnosti můžeme věnovat, a potom už si to jenom v rámci svých možností užíváme. Koníčků, které připadají v úvahu, je samozřejmě spousta.
I když si musíme přiznat i to, že ne všechny jsou pro každého. Komplikovat to mohou někdy naše zdravotní a někdy i prostorové podmínky, někdy se něčemu nemůžeme věnovat ani kvůli tomu, že by k tomu bylo potřeba využívat něčí služby, jež se v místě nenabízejí. A samozřejmě tu sehrávají určitou roli i peníze, protože hobby nejsou žádná výdělečná činnost, a ne vždy si můžeme dovolit to, co by nás bavilo, financovat ze svých příjmů. Musíme si tedy najít nejen to, co nás baví, ale i to, co je v naší konkrétní situaci zvladatelné, možné.
Někdo žijící uprostřed velkoměsta se nemůže ze záliby věnovat chovu hospodářského nebo leckterého domácího zvířectva, někdo žijící daleko od vody a nemající auto se sotva může věnovat sportovnímu rybaření, venkovan ze zapadlé samoty si obvykle nedokáže dopřávat často kulturní zážitky nabízené velkými divadly a galeriemi, které jsou pouze ve městech, nezbytné předpoklady potřebují i ti, kdo by se chtěli vozit v motokáře, malovat, sochat a podobně. A tak hledáme, dokud nenajdeme to pravé. A když to pravé najdeme, máme konečně vyhráno. Pak už se tím můžeme bavit, a to činí náš život pestřejším a dokonalejším. Takovým, jaký má život být. Já své koníčky mám. A doufám, že i vy je máte. Nebo se vám je aspoň jednou podaří najít.