Bohužel tomu tak zhusta nebývá. Někdy je zde atmosféra napjatá, nedobrá až ničivá. To si ovšem dělají lidé sami. Pokud jsou jen dva, mají konflikty mezi sebou, ale pokud je jich více, může to být ještě horší. Klasický příklad jsou vícegenerační domky. Staří bydlí dole, mladí nahoře, ale přesto se občas musí stýkat, i když o to nijak nestojí. A protože má každý jiné názory na svět, dochází k situacím, které se občas velmi nehezky vyhrotí. Obvykle to bývá kvůli pořádku, mladé hospodyni, nebo i kvůli jejich dětí, tedy vnukům. Není však třeba mít z takového bydlení obavy. Tento článek nechce vyznít nějak depresivně nebo od takového bydlení zrazovat, to v žádném případě.
Chce se jen na takovou domácnost podívat z obou úhlů. Znám spousty rodin, které žijí pohromadě a je mezi nimi přátelská a krásná rodinná atmosféra. A skoro stále také legrace. Možná je vaše i taková domácnost. Budiž vám přáno. Přijít sem na návštěvu musí být opravdu radost. Tak to má být. Potíž je v tom, že někde právě chybí kousek té tolerance vůči druhému, dobrá vůle nebo jen úcta ke stáří. Proto většinou konflikty vypuknou mezi ženami, a to se pak může přenést i na jejich muže.
Pokud to tedy končí takto, je lépe oželet komfort velkého bytu a uchýlit se do menšího, kde bude dvojice sama a nebude se muset denně hádat. Je pak jen otázkou času, zda se vztahy urovnají nebo ne. Když už je tedy hustá atmosféra, měla by zde být ochota naslouchat a činit ústupky. Sejít se ke společné debatě kde se musí vše v klidu probrat. Neřvat na sebe jeden přes druhého, ale přinést věcné argumenty, které by měla druhá stran v klidu vyvrátit a předložit návrh na řešení. Tak by se to řešit mělo a pokud to takto půjde, vždy se lze domluvit. Jen tak bude v domě klid a pohoda. Jistě se tohle u vás neděje, ale kdyby to přece jen někdy zaskřípělo, zkuste to po dobrém.