Hezké večery

Nenapsal jsem jaké hry to byly. ÚmyslnÄ›. Protože jich byla neskuteÄná spousta. Byla takové, které byly v každé rodinÄ›, v každé domácnosti a ten kdo je nemÄ›l byl považován za podivína. Ale vůbec to nevadilo. Když si chtÄ›li opravdu zahrát, zazvonilo se u sousedů, hra se půjÄila a již to zaÄalo. SpoleÄenské hry prostÄ› letÄ›ly a věřte tomu, že neexistovaly jen takové, které byly urÄeny dÄ›tem. Byly i takové, které mohli hrát jen dospÄ›lí a pro dÄ›ti to bylo tabu.  

NejznámÄ›jší byla hra „ČlovÄ›Äe nezlob se“, kterou doufám nemá ani smysl pÅ™edstavovat. JistÄ› každý zná. MénÄ› lidí vÅ¡ak možná již zná „Mikádo“. Tedy ne ten úÄes, ale hru. Jsou to různobarevné Å¡pejle, z nichž má každá jinou bodovou hodnotu. Ty se pak pohodily na stůl a bylo tÅ™eba odebírat jednu po druhé tak, aby se ostatní nepohnuly. Mu mÄ›li doma jeÅ¡tÄ› polskou variantu, která se jmenovala „Bierki“. Ty byly zaměřeny na moÅ™e a krom barvy se liÅ¡ily tím, že na konce nÄ›který bylo tÅ™eba veslo, nebo trojzubec. Princip byl stejný jako u pÅ™edchozí jmenované hry. Bohužel zde docházelo k Äastým sporům. VÅ¡em hráÄům se zdálo, že se tyÄinka pohnula, jen tomu, kdo zrovna odebíral ne. Ale jinak to byla solidní zábava.  

Jako další by se mohly jmenovat hry pro dva, kde to zaÄíná hraním různých variant dámy na klasické Å¡achovnici. Poté to bylo další spousta her na deskách, tedy, deskové hry. Klasické Å¡achy nebyly v každé rodinÄ›, ale na Ostravsku se vyrábÄ›ly doma takzvané „Ovce a vlci“, neboli v jiných krajích též prostÄ› „OvÄinec“.  

Hraní je prostÄ› takovým ukazatelem lidského ducha, který mimo další Äinnosti také potÅ™ebuje odpoÄinek a relaxaci. PrávÄ› u hraní her se toho dosahuje. Jestli to platí i pro profesionální hráÄe, je otázkou. NÄ›kdy mi například můj kdysi oblíbený hokej, už dávno jako hra nepÅ™ipadal, takže jsem ten ring pÅ™estal sledovat. Jestli je stejný i fotbal, tak je nÄ›co Å¡patnÄ›.